Jdi na obsah Jdi na menu
 


Městská architektura

Architektura města Lázně Bohdaneč je významně poznamenána myšlenkami arch. Josefa Gočára, snad nejnadanějšího a nejproduktivnějšího architekta první poloviny 20. století. Z jeho dílny pocházejí návrhy pěti staveb, které se nacházejí ve městě: pavilon Gočár, vodojem, jezdecká kasárna, penzion Škroup a vila čp. 280 (viz níže). Arch. Josef Gočár se narodil 13.3.1880 v Semíně (8 km od Lázní Bohdanče) a zemřel 10.9.1945, pochován je na vyšehradském Slavíně; jeho rodiče mají hrob na hřbitově v Lázních Bohdanči.


Foto radnice Budova radnice vznikla v roce 1530 přestavbou tří domů na náměstí, renesanční podobu získala dostavěním podloubí a věžičky se zvonkem. V roce 1772 byla renesanční podoba potlačena barokními prvky - přibyl jeden oblouk podloubí a průčelí zakončené atikou. U sloupů podloubí byly kdysi umístěny nástroje pro mučení - trdlice, kláda a pranýř. Na radničním dvoře stávalo vězení, nazývané šupna. Od dob Josefa II. je po levé straně při vstupu do radnice zapuštěn vídeňský loket, který měl kupujícím na trhu zajistit správnou míru. V sále patra se soustřeďoval společenský život městečka, bylo tu divadelní jeviště, pořádaly se tu taneční zábavy. K poslední zásadní rekonstrukci došlo v letech 1969 až 1973, novou fasádu radnice dostala v roce 1999.


Pavilon Gočár je chráněnou architektonickou památkou v kubistickém slohu. Pavilon byl otevřen 1. května roku 1913 a nese jméno svého autora, známého architekta Josefa Gočára. Komfortní stavba byla ve své době velmi praktická a slouží do dnešních dnů. V roce 1926 bylo přistavěno druhé patro a získáno tak dalších 28 pokojů. Ve zvýšeném přízemí je umístěna lázeňsko-městská knihovna. V prvním a druhém poschodí jsou ubytovací prostory se 112 lůžky a kulturní místnost s televizí. K vylepšení okolí poblíž pavilonu byl v roce 1929 u artéského pramene vybudován bazén, kterému vévodí socha Venuše od Josefa Jiřikovského. Ideální ke klidnému posezení s přáteli či k letnímu slunění je otevřená terasa s výhledem do lázeňského parku.


Kostel sv. Maří Magdalény - Barokní jednoloďový kostel sv. Maří Magdalény postavil v první třetině 18. století heřmanoměstecký stavitel František Jedlička podle návrhu pražského architekta Tomáše Haffeneckera, v roce 1860 zvýšil věž František Schmoranz ze Slatiňan. Vnitřní výzdoba je barokní, autorem velkého malovaného oltáře je Josef Kramolín. Součástí výzdoby je také vzácný soubor soch od řezbáře Ignáce Rohrbacha z období, kdy byl kostel stavěn. V roce 1924 byl kostel restaurován a vyzdoben malbami akademického malíře Antonína Häuslera z Prahy. V kostele byly do roku 1907 varhany, jsou jednou třetinou varhan ze zrušeného kostela v Sedlci u Kutné Hory (druhá třetina je v Přelouči a o třetí se neví). Současné varhany byly zakoupeny za darované peníze roku 1907 a v roce 1994 byly restaurovány. Věž kostela měla kdysi kromě hodin i malovaný orloj, dílo Abrahama Chrudimského z roku 1646. Uvnitř věže bije 5 zvonů. Podle pověsti při slévání velkého zvonu v roce 1603 se protlačilo několik jeptišek, aby naházely do formy dukáty proto, aby zvon též zlatem zněl ke cti a slávě Boží. Zajímavostí je, že ve střeše věže je vidět komín od pece ve věžní světnici, kde ještě na začátku 20. let minulého století bydlel kostelník Vondráček, jehož všech jedenáct dětí, dcera a deset synů, se narodilo právě zde.

Penzion Škroup byl postaven v roce 1912 pražským stavitelem Františkem Zavadilem podle návrhu arch. Josefa Gočára.






Vodojem z roku 1910 je železobetonová stavba na dnešním sídlišti Na Lužci. Je postaven podle návrhu arch. Josefa Gočára.














Vila čp. 280 je menší stavbou z roku 1930, postavenou Oldřichem Kvapilem z Bohdanče podle návrhu arch. Josefa Gočára.








Tillerovo sedátko s iniciálou křestního jména paní Anny Tillerové vybudoval na jejím oblíbeném místě její manžel plk. Karel Tiller. Po rekonstrukci v roce 2001, jež byla částečně financována z veřejné sbírky a částečně z rozpočtu města, opět nabízí klidné posezení s výhledem na louku a hráz bývalého rybníka Rozkoš.




Kuttnerova kaplička - Původní kaplička z počátku osmnáctého století byla příkladem barokní architektury lidového umělce. Stála o několik metrů výš, roku 1794 ji rozstříleli vojáci. Počátkem devatenáctého století dal tehdejší purkmistr Jan František Kuttner na svůj náklad postavit novou. V kapličce je umístěna sádrová replika původní sošky Panenky Marie, jež byla ukradena.







Domy a jiné pamětihodnosti
Na náměstí stojí dům č. 46, který patří rodu Tonarů. Jde o barokní stavbu přibližně z poloviny osmnáctého století s empírově upraveným štítem. Avšak k nejstarším domům patří č. 112. V prvním poschodí je stále pernštýnské terakotové ostění okna.


V minulosti byl zajímavý dům č. 6 zvaný Kuttnerovský, jehož majitel Jan František Kuttner byl v letech 1798 až 1846 purkmistrem. Jde o původní barokní stavbu upravovanou v klasicistním a secesním slohu až do dnešní podoby. Budova je dnes hlavním vstupem do lázní.

Dům č. 7 na rohu náměstí a Langrovy ulice je první lázeňskou budovou, již Jan Veselý koupil v roce 1893. Pamětní deska zde umístěná byla odhalena roku 1921.

Tyto staré domy doplňuje dům č. 36 v Langrově ulici, kdysi dům pernštýnských úředníků. Z původní stavby se zachovalo pouze domovní číslo na pernštýnské cihle nad vchodem nynějšího domu.

Na přelomu 18. a 19. století byl postaven dům č. 41 na náměstí. I po rozsáhlé rekonstrukci v roce 1993 byly zachovány původní charakteristické prvky stavby.

Od dob vybudování Opatovického kanálu stojí na jeho březích dva bohdanečské mlýny – Přední a Zadní. Několikrát vyhořely a byly opět rekonstruovány, čímž zcela ztratily svou historickou hodnotu. Bývaly majetkem obce, která je pronajímala, od konce osmnáctého století přešly do soukromých rukou. Současná budova sádek – haltýřů pochází z roku 1786. Restaurována byla v roce 1993, původní architektura zůstala zachována.

 

 
 

 


Poslední fotografie



Archiv

Kalendář
<< září / 2019 >>


Statistiky

Online: 1
Celkem: 78387
Měsíc: 652
Den: 10